Zeptej se mě na něco

Jsem tak šťastný, protože jsem našel štěstí jen v sobě a né venku, jsem tak krásný, protože jsem našel krásu venku a né v sobě.
jsem tak pozorný, protože si tě vždycky vyslechnu, i když mi to nedělá dobře.

Zeptej se mě na něco.

Stejně neodpovím, tak jak bych chtěl,
jen ty zas ucítíš vůni těch těl,
která voní po šátku s kytkama,
a voní taky jako máma,
která kdysi v bance chodívala,
a ta voňavá žena tam jen tak stála.

Zeptej se mě na něco.

Já se tě neptám,
a nebo možná ptám
ale sám jsem sám,
a nechci
slyšet ty věci
o tobě a o ní,
jak jste tam v noci,
podlýhali snění.

Zeptej se mě na všechno.

Nic ti neřeknu,
neumím to říct,
jenom kývnu
a musím se vslíct,
donaha
abych nebrečel.

Neptej se mě na nic.
Abych mohl stýct,
na zem
a tam se rozpustit,
s hlínou a prachem,
sám sebe propustit.