Dlužíš mi čtyři hodiny času (zaokrouhleno celou noc) a pár set (tisíc) mozkových buněk.

Dorazím po 14 hodinové šichtě do svého sklepa, podivám se na bordel kolem sebe, tak dnes nemám na to pokoušel se o úklid, jako na to nebyla síla za poslední dva měsíce, z nudy zašlápnu pár mravenců co se přiživují na rozšlapaných zbytcích potravy poházených po zemi. Večer jsem vždy už dost unaven, na to abych se kontrolovat jestli mi něco upadne z ruky a nebo od huby, těžko se kontroluje po nějaké flašce či pár pivech. Už hovno vydržím. Je zajímavé jak se z civilizovaného člověka vlivem pár promil alkoholu stane, slintající zvíře, opovruhující zbytkem světa. Zkontroluji pivase, je tam, a pořád se nechce zmenšit. To zas byl výplach mozků, správně vycucaný, a zneužitý jako levná pracovní síla z východu. Ve večerce u Ćongů jsem si koupil flašku vody a pár shocků,(rebbul pro socky) půl flašky vodky bude stačit pro vymazání paměti a klidného spánku případně restartu a přehození výhybky na víkend. Vyjdu s flaškou vodky a shockem na schody činžáku, dám si pár panáků na střeše, kde je pěkně hnusný výhled na Prahu. Činžák, kde už 10 let dělám správce budovy, kdysi jsem tu začínal jako student a dělal správce studentský koleje.

Potkal jsem na schodech jednu slovenskou novinářku, když jí teklo do bot, nechal jsem ji chvíli u sebe přežívat bez placení.

„To jsem ráda, že vás potkávám“.

Hm já nejsem rád, to zas budete něco potřebovat.

„No to víte v Tesku jsem od rána do večera každý den v pracovním týdnu a o víkendech píšu články pro Mladou Frontu, ale zažalovala jsem Slovenskou republiku o hodně peněz, mě tam neprávem odsoudily jako vraha a přitom jsem napsala jednu blbou básničku proti dřívější vládě. „A zítra si jdu k Českému policejnímu prezidentu pro politický azyl a teď nebudu mít dva měsíce na zaplacení nájmu. V tesku mám s přesčasama 18 tis a v mladý frontě 38 tis a ty právníci jsou straně drahý, nevadí to, že teď nebudu platit.“

No za mě je to ok, ale majitel baráku bude řvát jako tur, jak to, že nemáte zaplacený nájem, tak si nechte aspoň pár tisíc bokem, a něco zaplatíte a pak to svedeme na banku, že neprovedla platbu na zaplacení celého nájmu, to nebudete první ani poslední co bude tenhle trik zkoušet, ale když aspoň něco zaplatíte můj šéf vás nevyhodí pro neplacení, stačí když první měsíc zaplatíte aspoň třetinu nájmu a další měsíc další třetinu, co domluvíme se takhle spolu?

„No počúvajte, pokusím se o to“.

Dobře, mě řekněte, že bude takhle a můžu to vypustit z hlavy a před šéfem jsem schopný to obhájit. A co bude dva měsíce už mi bude ukradený, já tady končím jako správce budovy, moje druhá práce mě vycucává natolik, že tuhle práci už nestíhám a stejně potřebuju změnu, tady už 10 – let potkávám stejný ksichty, neberte to osobně proti vám nic nemám, ale všeho moc škodí. Už mě nebaví řešit Váš pes štěká o dva decibely více než je povoleno, a jak to že se někdo vysral na schody v pátém patře.
Mě je to ukradené bydlím v mínus prvním.

„Pán správce jestli chcete pán změnu, teď u nás v Mladý Frontě vyhodily nějaký lidi z ekonomický redakce, co nás vede Babiš, zeptám se jestli by vás nevzali, vždyť to přece učíte, ty finanční trhy. Napíšete pár článků jako já a budete mít 30 tis hned.

Čumím ji do očí, já a psát pro noviny? Vy jste asi nikdy nečetla co já píšu že? To normální člověk neotiskne, jenom editora pro svoji knížku jsem hledal více jak rok, ty předešly to vzdaly, že na to nemají koule, ikdyž byly ženského pohlaví. A už dávno neplatí, že když někdo něco učí, že tomu rozumí, já jsem toho zdárným příkladem, učím lidi něco o čem sám nemám ponětí a nechápu proč a oni my to žerou.“ Nechte si to pán, projít hlavou, já se zeptám Babiša jestli by Vás nevzal.“

„No jak myslíte. Musím na střechu mám ta nějakou práci, vzal bych Vás sebou, ale vy jdete stejně na noční do teska že? Ano pán máte pravdu, už jsem měla vyjít.“

Pěkný večer.

"(novinařu jsem chtěl studovat ještě jako mladý, blbý a naivní, né že bych se změnil. Přijímací komise byla z mého projevu strnulá, pak někdo pronesl tohle nemůžeme pustit do světa, čumím předsedkyni do očí, jde vám o to, v jakým slově se píše jaký í a nebo o něco trochu, nepatrně kreativního? Hele on se nás na něco zeptal? Hm to si dovolil moc. Komise se poradí počkejte za dveřma, a za pár mimut se si vás zavoláme. Jdu na chodbu, kolem mě prochází Viewegh, jde za dveře k tý komisy, sekretářka se na mě usmívá, v tom mi to je jasné, když se spolu musí radit, přijímací člen to má jistý, že ho pošlou do píči. A nebo aspoň tam, v tý době to byla pro mě modla a byl jsem v ní zabořený nezdravě dlouho, několik hodin denně. Tento stav mě přiváděl na cestu, hurá i život může být snesitelný. Komise si mě zavolala, už jsme neměl co ztratit, byly nade mnou, drze jsem se zeptal, tak co jste si na mě vymysleli? Dejte dohromady jedno dějství ze Shakespeara dohromady v angličtině a my vás berem, dobře mě dostaly jepky, Shakespear je nuda, ale zajímavější je W. Blake,a jeho načasovost, ten mě mile překvapil. Můžete začít? Vytlačil jsem ze sebe pár frází ze zdi ( The Wall) co by se daly použít na dané téma... takhle to nepůjde, já vím. Drze jsem poznamenal: "Úkolem zkušební komise není zjistit co zájemce neví, ale zjistit právě opak a jak by se dalo toho využít pro prospěch společnosti, zabouchl jsem za sebou dvěře, tak novinář ze mě evidentně nebude – rok 2002."

Na střeše popíjim vodku s energetikem, jo před pár lety tady to bylo hustý, Se spolužákama pařby jako kráva, pár věcí na který se bohužel nedá zapomenout, když jsme sem na střechu dotáhly nafukovací bazén a kýblama vody ho naplnily, a pak mi můj spolubydlící v tom bazénu vomrdal tehdy moji babu. Měl štěstí, že jsme po tom nikdy na tý střesu už nesetkali, asi bych ho shodil dolů. Zmrd jeden. Pak jsem se snažil v tom bazénu utopit a někoho ze spolupijících nenapadlo nic lepšího než ho proříznout a tím vytopit celý činžák. Já přežil utopení a dvacet nastraných nájemníků mi nadávalo jak jsem se mohl stěma studentama primitivama zahodit. Z takový kalby jsem se ráno probudil, otevřel oči a už jsem dávno měl být v práci a nebo ve škole, v hadrech co jsem celý večer pařil jsem vlezl do sprchy, hodil sprchu a za 5 min stál na tramvajový zastávce, z trička kapalo a v botech nepříjemně čvachtalo, než jsem dojel do školy, trochu jsem oschnul a přestal smrdět. A večer znova, nová dávka lidí, ty předešlý opadly a nebo už neměly prachy na další chlast. Nikdy nekončící mejdan a den začínal a končíl sprchou v těch samých hadrech. Rekord za který se nedá stydět jsou dva měsíce ve stejných hadrech.

Na střeše jsem vypil jeden shock půl flašky vodky, potřeboval jsem se vychcat. Došel jsem k sobě, hajzl byl obsazený, zrovna tam někdo zvracel zbytky jídla proložené litry piv. Otevřel jsem dveře do svého pokoje, na stole připravené dva půllitry, do jednoho jsem si namýchal další shock a vodkou a do druhého jsem se vychcal, na první pohled byly k nerozeznání, dlouho jsem váhal z kterého se mám napít. Odporně nažloutlá tekutina v obou půllitrech, zaručeně v obou půllitrech pro normálního člověka toxická tekutina. Jak je vidět tak s tímhle hnusem si moc tělo neumí poradit.


Otevřu soukromý email, v práci jako jediný zaměstnanec kupodivu na to nemám čas, čekám na správu od editorky, že kniha může jít do tisku a nejsou tam žádné gramatické chyby, nic jiného opravovat nechci, na svoje zkomolený věty a nepochopitelný souvětí mám vlastní patent nechci, aby mi to kurvil ještě někdo jiný. Mezi stovkami spamů a reklam najdu, email: "chybí mi Vaše psaní na psancích a nebo na liter. Kdy napíšete něco dalšího?"

„Holka no ty musíš být hodně zoufalá, když ti zrovna chybí moje psaní.“

Odpověď na email začnu slovy: Dobrý večer, milá neznámá, víte k psaní potřebuji vnější impuls, který stojí za to zveřejnit, když se zrovna nacházím v informační bublině, vypovídající o velikosti hovna mouchy, nejsem schopen cokoliv srozumitelného napsat. Když to vememe z pohledu čistě fyzikálního: "Impuls síly se rovná hmotnosti a součinu rychlosti daného bodu či tělěsa" jestli ,že se jedná o něco nimo technického, dostáváme na pole fyzikální filozofie, kolik vlastně váží jednotlivá myšlenka a jaký je součin její rychlosti. I nepartná zněma v psychickém stavu jedince může znamenat nedozírné následky na jeho psychickém stavu, ikdyž z pohledu fyzikálního se jedná o naprostrou píčovinu a nebo kravinu. Nejsem si vůbec jist, jestli jste mě pochopila. Možná mi o to ani nešlo, málo kdy i já poznám o co mi vůbec jde. Ale takto Vám děkuji za nevídaný zájem o moji osobu, na který nejsem zvyklý. Děkuji