Poloha 1 a poloha 2 - čím více poloh tím více jsi člověkem

Pondělí - zkurvený velikonoce.

Sousedi nemohou pochopit, že je to jeden z mála dnů, kdy mám volno a tudíš mám prostor makat. Uklízím bordel po nájemníkovi kolem dílny, kterou jsem mu na pár měšícu pronajal. Okolo chodí kolednící s pomlázkami a nechápevě kroutí hlavou. Jo na tohle jsem zvyklý. Tahám na zádech fošny a další zbytky stavebních materiálů.

Poloha 1 : Misto určení - Mohelnice ...
Poloha 2 : žádná nebyla, spadl jsem do postele bez jakékoliv zvrhlé myšlenky na cokoliv.

Uterý:

Cesta do Prahy, lezu Ivošovi do auta, (můj osobní řidič, který mě každé pracovní pondělí odveze do pracovního pekla)
jsem ještě mimo, spal jsem jen pár pár hodin.
V práci jsem od 8:30 od prvního momentu co jsem zasedl za svůj stůl hasím jeden průser za druhým. Počítač vypínám vyždímaný ve 18:20. Cesta přes celou Prahu a od 19 hod bych měl předstírat sport. Usínám v mestru výstup na konečný a přestup na bus za dalších 10 min stojím před halou. Tělo se nechce moc hýbat, citím každý pohyb, hm odvykl jsem si fyzické práci a tahání tun stavebního odpadu. Zahřívám se pomaleji, moje pohyby jsou zpomalený, všude jsem o krok později, než bych měl být,
naštěstí ostatním spoluhráčům to je jedno a nebo to je pod jejich rozlišovací schopnost, asi se už radši vidí v hospě jak nasávají pivo. Kurva já se chci hýbat, sport je jedna pozitivních věcí na světě. Jsou to lemry, trvá jim to ještě hodinu než jim dojde že jsem dnes úplně mimo a tentokrát jsem to já ta ovce co schytá každou ránu.
Sport končí, holt moje ego jednou bude muset přežít, že jsem nebyl nejlepší, jinak proč bych to vůbec dělal.

Hospoda: Leju do sebe Démona, už jen podle jména mi tohle pivo sedí, polotmavá 11, kdysi to byla 13, to stačili dvě tři za večer a člověk šel počítat ovečky před spaním. Málo kdy se dopočítal protože poskakovali jako živé. Druhý dénom, někdo objednává další porci domácích smažených brambůrků. Dej si pozor,ať nesežeřeš dvojtou porci jako minule, chudák žaludek je nějak pobral. A cesta domů se stala peklem, klimbal jsem v metru, když cítím, že by se rádo něco podívalo ven, otevřu oči a metro je mezi stanicema, na zastávku čekám jako na smilování, obsah žaludku mezi zubama už moc dlouho neudržím, mestro se zastaví a já vybíhám ven. Na schodech už vím, že nemám šanci to doběhnout ven, Kolem mě je mraky lidí, nechce se mi před nima poblej veřený místo, otevírám svůj batoh ve kterém mizí obsah mého žaludku. Dostanu se do postele, usínám a ráno se bojím otevřít batoh, čumím na net kolik by mě stál nový batoh a věci na sport, dopradele já v něm mám doklady, rezignuju a batoh hodím s prcháče a napoúštím ho vodou. Nebylo to tak zlý, nejvíc jsem si nablil do bot.

Cesta domů ze sportu, týden před tím, někdo pořád otáčel panáky a já včas neutekl, sedl jsem do metra, měl bych vystoupit na Andělu, otevřu oči a jen slyším anděl dveře se zavírají, kurva, zavřu oči probudím se dalších 5 zastávek dále než mi dojde že jsem měl
vystoupit, přelezu peron a čekám na metro v opačném směru. Metro přijede, sednu si a ani né za deset sec usínám, probudím se zastavka Karlák. To snad není možný, já zas přejel, do prdele, kleju nahlas, tak na metro dnes nemám. Lezu z krtka a zbytek cesty jdu radši pěšky, takže z běžné cesty 45 min, jsem v posteli za 2,5 hod, to se zas vyspím.

Současnost: V hospodě obvyklé keci o ničem, neznalé bavím svými historkami z cest nočnimi MHD do své postele. Když se mi pokaždé něco přihodí. Poprvé když jsem s nima hrál a pil, netušil jsem co mám vedle sebe a vesele držel jejich tempo pití, netušil jsem, že takhle spolu chlastají každý úterý už několik let. Lehce jsem se nachytal na dvanáctku pivo a pár panáků, domů jsem jel posledním metrem. Samo že jsem usnul a přejel to, dojel na konečnou a odtamtud nejela žádná nočka mým směrem, musel jsem šlapat 3 km k nejbližší tramvaji mým směrem, přišlo mi, že mi chvílemi byl chodník malý. Ráno mi nepřišlo jako ráno, ale jako že jsem zrovna dopadnul do svoji postele. Namotaný jako kráva jsem se motal ke svým klientům. Naštěstí těm je jedno jak vypadám a nebo v jakém jsem stavu, chtějí ze mě vysát pár informací, o tom jak přežít na finančních trzích. A já z nich na oplátku vysávám energii k přežití.

Jedna mladá zas provokuje s panákama, říkám ji, tobě nestačilo, co se mi zatím každé úterý děje po cestě do postele? Jsi sadista co? Tak jenom jednu rundu skleněnek, máš terpve třetí pivo, já tě hlídám. Fakt ne, nechci panáka, ty brambůrky jsou mor a cítím, že by to nemuselo dopadnout nejlépe, ale vy si dejte, nemusím být u všeho. Mladá udělá takový ten provinilý výraz, jako že za to můžu já, že dětí umírají ve světě na hlad. Co ode mne čekáš, stejně
to objednáš i bez mého souhlasu, tak tyhle výrazy si můžeš nechat od cesty. Ale jo, není úplně marná, zajímavý takový sibiřský výraz, ale kdo by chtěl babu, která přechlastá chlapa. To jsou jenom populistický keci, slušel by ji tam pacholek, teda kdyby vedle ní neseděl její přítel. Z jednoho panáka se zázrakem vyklubali tři.
Sedám si do busu, směr Černák, zas je mi zle. Zas jsem si nedal pozor a nechal se uchlastat. V žaludku začíná boj o místo: pivo, bramůrky, zelená, a další panáky se nějak nesnesou.
Cesta metrem byl porod, pořád jsem si hlídal unikové cesty na případné útěky, jen v tramvaji jsem usnul a přejel o dvě stanice,
nic jsem neriskoval a radši je doťapal po svých.

Poloha 1 : Praha - postel - Anděl
Poloha 2: o něco jsem se pokoušel, ale než jsem se udělal, usnul jsem.

Středa ráno

Vzbudil jsem se. Hrozně se mi chce chcát, otevřu hajzl, zvednu poklop, a hajlz je totálně poblitý,
první myšlenka byl jsem to já?
Zkurvený spolubydlící, prase neumím si po sobě uklidit, kokot.
Vrátím se do postele, nemám chuť vůbec na nic a ještě se mi motá svět. Vzpomínám si na další mladou z hospy, menší kozy akorát do huby, pěkný zadek co často očumuju. Začínám se drbat na koulích. Moje péro nepatrně oživne. Pomalými pohyby ho přivádím do polostopořeného stavu, stačíto na to, abych to nějaký babě hodil na ksicht, ve svých zvrácených představách.
Zapatlaný prsty utírám do propocenýho trika ze včerejšího sportu, líně táhnoucí se ejakulát nechce vůbec pustit, to zas bude den.