Chtěla bych zastavit čas...

Chtěla bych někdy zastavit čas. Jistě velice zajímavá žádost! Každý by si přál zastavit čas, ale každý má k tomu jiný důvod. Záleží na typu osobnosti. Někdo si přeje zastavit čas, aby si odpočinul, užíval si tuto chvíli, pocit napořád, nebo z důvodu, aby toto byl jeho nejhorší zážitek a už nikdy nic horšího nezažil. Však zastavit čas? Někomu to může připadat pošetilé a sobecké! Vždyť v podstatě to sobecké i je, protože v tu chvíli jenom on prožívá šťastnou situaci,
ale co ostatní? Nechají je ve své smyčce, protože zrovna jim se něco povedlo, či naopak.
A když opravdu zastaví čas, jak to bude vypadat? Někteří si zastavení času představují (a já jsem jednou z nich) jako, že se vše zastaví a jenom oni budou zbloudilé duše, které kráčí dál časem? Ne čím by kráčeli, když si onen možný prostředek zastaví? Mohou kráčet prostorem, ale co je to prostor bez času? Nic. Tím pádem by by kráčeli nicotou? Ale nicota neexistuje. Jedná se v podstatě o pouhou představu, kde je prázdno. Nicota nemá žádnou barvu, i když já ji vnímám, jako zašedlou místnost bez možnosti úniku a jediné co mi v nicotě zbývá je přemýšlet o něčem, co se stalo v minulosti a hledám naděje v titěrných myšlenkách o budoucnosti, které se jenom na okamžik mihnou, ale nikdy nezastaví, abych mohla zaostřit, protože proč by zůstávaly s někým, kdo se nemůže hnout dál? S někým kdo žije v ničem a s nikým a vlastně ani nemůže přemýšlet, protože zastavil čas pouze ze své zbabělosti, nebo z pocitu štěstí. Řekl si, že chce lusknout prsty a zůstat sám! Proto ani ty myšlenky nemůže mít. Žije pouze v jistém momentě, jako namalovaný obraz, jako výjev z minulosti, jako představa. Chtěli byste žít jako výjev, který díky vám nikdo neobjeví, protože jste všechny stáhli s sebou?
Já sama zastavím čas, až budu připravená! Ale zastavím si ho tak, že na nikoho nebudu vzpomínat a nebudu chtít mít žádné myšlenky, které by mě držely v domnění, že se zastavím s někým, či s něčím živým. Chtěla bych zastavit čas, až když budu mít pocit vzdáleného vánku a za zvuku ničeho se vznáším na obláčku času minulého.
Jednou zastavím čas! Jednou, až budu smířená s domněním, že když se to stane, budu prázdná schránka.
Jednou zastavím čas, jednou, až budu umírat.