Poprvé

Všetko je raz prvýkrát - aj kritiku treba vedieť prijať. Takú tému si mohol oveľa lepšie spracovať. Podliezol si vlastnú latku, povedala by som, že si ju priam podhrabal a to je, vzhľadom na Tvoj nespochybniteľný talent a nesmiernu intimitu danej témy neskutočná škoda. Hádam nabudúce.

Máš lepší....o moc lepší...přesto bych ji nezatracoval...

Ach. Učím teď druháky na gymplu dějepis. Jsou to veskrze budoucí laureáti nobelových a jiných cen. První jejich bylo, že si stěžovali, že jim neříkám, kdy si mají psát a kdy ne. Nenapadlo mě, že během mého akademického výkladu píšou na okraj svých nelinkovaných sešitů (do dějepisu!!!) podobné básničky. Takových jsem napsal taky dost. Radím si tyhle věci - v originále - archivovat. Protože za deset let už třeba nebudeš psát vůbec, a pokud ano, tak jinak a to bude smutné. Svým způsobem.

Popravdě, nevím co si o tom myslet. Naškrábané na papíře to vypadalo líp, formátování tomu hodně ubralo. Atmosféru to má hezkou, takovou zranitelnou, ale obsah, který jsem dřív (musím se zahanbeně přiznat, že občas dávám v hodině pozor) tak nějak nezaregistrovala... palec dolů za něj.
Promiň.