 16.03.2014 2 1672(11) 0 |
V oblaku dýmu zhasnu svíčku Tvého života.
Zlatavý plamen, který ve tmě jenom mihotá.
Všechny Tvoje sny zmizí v oblacích kouře.
Proč se nebráníš? Kde je ta Tvá bouře.
Tvůj chladnoucí knot ještě naposledy ohřeju svým dechem.
Nemusíš se bát, neb nezarosteš mechem.
Tam kde světlo bylo, již nyní ani plamínek.
Na dobrou noc pohladím Tvých vlasů pramínek.
Zlatavý plamen, který ve tmě jenom mihotá.
Všechny Tvoje sny zmizí v oblacích kouře.
Proč se nebráníš? Kde je ta Tvá bouře.
Tvůj chladnoucí knot ještě naposledy ohřeju svým dechem.
Nemusíš se bát, neb nezarosteš mechem.
Tam kde světlo bylo, již nyní ani plamínek.
Na dobrou noc pohladím Tvých vlasů pramínek.
16.03.2014 - 21:54Aidlin
Jo, líbí se mi :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Sbohem : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Je to veget, nebo skutečně žijeme?
Předchozí dílo autora : To já nerad
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Lacosta [18], Alice [14], naplicichleknin [9], ÁlaV [5], SUVR [2], Lactosemax [1]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
