Směšná morbidita

Kráčím pomalu, překračuji překážky,
překážky, co mi klade život do cesty.
Ty překážky, co se mohou někomu zdát triviální,
pro druhého však mohou znamenat morbiditu.

Všichni se tváří, že smrt je přece naši společnicí,
že všechno co se děje, je smrtí ovlivnitelné.
Avšak, že by v tom spatřili záchvěv morbitity?
O tom ani nemůže být řeč..

Verš básně, který pro tohle téma tratím,
se ztrácí ve křiku bezvěrců,
v prosebném pláči těch,
co nevěřili, že peklo příjde..

Protože peklo existuje,
peklem je samotná země,
ďáblem se stal člověk sám,
tím, jak se zachoval.

Když spatřím hroby,
rašící mezi lučním kvítím,
spatřím lom světla, tmy,
a jsem zaslepen..