Kapky rosy

© Megynka


Když dopadá první kapka rosy,
ptám se jí, jak dlouho budu prosit.
Když dopadá druhá,
ptám se, proč vše jde tak z tuha.


Po třetím spadnutí kouzelné vody,
ptám se, zda překonáš i vysoké hory.
"Jsem přece labuť", slyším tě říkat,
jenže to nemůžeš být ... nemohl by jsi už žít.


Počítám spadané kapičky perel,
tu naději, prosím, tu mi neber.
Sklopím zrak k obrovské louži,
ve které je vidět, jak se mé srdce souží.


Další kapičky rosy padají do jezera,
tolik bolesti jsem cítit vážně nikdy nechtěla.
Poslední slza po tváři mi padá,
a já jen šeptám: "Tolik jsem ho milovala."