Oklikou

Je pátek večer, domů se nechce,
však tuhle touhu, naplnim lehce
dneska jedu domů oklikou.

Proč vystupovat už na Palmovce?
Copak jsem ňáká blbá ovce?
Dneska ještě velká dálka čeká mě.

Já potkám v buse hezkou holku,
tak sleduju ji až do New Yorku
a přestupuju cestou v Panamě.

Dálka láká a dálka voní,
tak nedivte se, že každej po ní
hoří touhou zkrátka velikou,
dneska jedu domů oklikou.

Kdyby někdo ptal se, kam valim
řekněte, že směr Riga či Talinn
a odpovězte přitom váhavě.

A kdo chtěl by vědět, kde byl jsem viděn
tak tam na cestě, směrem Vídeň
a řítím se tam přímo bezhlavě.

Dálka láká a dálka voní,
tak nedivte se, že každej po ní
hoří touhou prostě velikou,
dneska jedu domů oklikou.

Člověk v buse zavře voči,
votevře je a je v Soči,
obtežován starým celníkem.

A přímo z Letné, tam od Sparty
poslán je do centra Jalty
černo-černě mágským rychlíkem.

Dálka láká a dálka voní,
tak nedivte se, že každej po ní
hoří touhou zkrátka velikou,
dneska prostě jedu oklikou.

Teď říkáte si, jak si žiju,
snídám v Římě, svačím v Riu.
Já vás ale všechny oklamal.

Ne nebyla to žádná Vídeň,
jenom Smíchov, taky Libeň
kudy jsem svou cestu vykonal...