Poslední barva prostoru
se rozpila ve zmatečnost
a slepila řasy existence
bez duše
bez dechu
bez hlasu
a ticho je už jen nešťastnou expozicí
symbolem
že kdysi znamenala víc
/ i oči nevidomých a jejich hrubé prsty od básní /
Tak sakra, řekni
čí je tohle všechno vina
všechny ty ubohý
výkřiky do neznáma
a obloha založená
jak nedočtená kniha
na provaze oběšená
jako kurva
jako tvoje lehká dáma
s jedinečným právem
prostě nemilovat
se rozpila ve zmatečnost
a slepila řasy existence
bez duše
bez dechu
bez hlasu
a ticho je už jen nešťastnou expozicí
symbolem
že kdysi znamenala víc
/ i oči nevidomých a jejich hrubé prsty od básní /
Tak sakra, řekni
čí je tohle všechno vina
všechny ty ubohý
výkřiky do neznáma
a obloha založená
jak nedočtená kniha
na provaze oběšená
jako kurva
jako tvoje lehká dáma
s jedinečným právem
prostě nemilovat
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.