a trošku skomíráme, lásko... Tak se mi vrať brzy...
 06.01.2014
6
1352 (18)
0
Jsme jen vlci
hladových bílých plání,
už dávno zmizel sníh
a my jsme tu nazí,

lásko, blátem jsou naše stopy
na štěrku horkých silnic,
jsme mince vhozená do automatu,
tichý povzdech bez ozvěny,
najednou už nejsme nic.

Byli jsme hvězdy i přes záři slunce,
byli jsme oblohou pro naše chvíle,
ve svých mracích hledali jsme sílu,
jsou našimi chybami,

zas jsi odjel,
dálka mě děsí,
vytím snad tě přivolám!

Víš, miláčku,
jsme jen vlci,
kterým zmizel sníh,
živíme se jen svou láskou,
jenže ty si zase pryč,

bývali jsme polárníky,
ledoborci z plných plic,
ale teď už zase není
kam naši loď otočit
-uvázli jsme.
 07.01.2014 05:31
SSS: Náčelník Holá Ruka: Ajdalas: Děkuji :)
 06.01.2014 22:38
 SSS
skvela!
 06.01.2014 20:42
Milé, vědět, že v tom odloučení nejsme s mou milou sami. - Bolestná, plačící, pěkná. Obzvlášť pak "Byli jsme hvězdy i přes záři slunce" se mi líbí. Byť je to krapítek narcistické :)
 06.01.2014 20:34
 Aidlin
Skvělá, a myslím, že jedno slovo opravdu stačí, ale já jich napsala poněkud víc. Je fakt pěkná, nekecám:)
 06.01.2014 20:32
mannaz: Děkuju. :) Jen ten smutek z odloučení je sna nejhorší. Kéž bych měla křídla a mohla aspoň na moment nakouknout na něho, i kdyby mě neměl vidět.... Ale snad ho znovu uvidím ve snu. :)
 06.01.2014 20:30
Dobrá. Kombinuje se v ní to hrozné počasnické nic venku a smutek z odloučení.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.