Hledal , nacházel sem a ztrácel
i zatracencem sem byl.
Teď nehledám, bojím se, že bych našel,
svou minulost, k ní bych nerad se vracel.
Za oknem tiše se smráká,
já sčítám své životní omyly
utéct od mého bytí mne láká
a od mrtvých lásek, kéž žádné by nebyly.
Ale jen slaboch od bytí prchá,
vždyť naděje žije,
žije v ten čas, kdy člověk dýchá.
i zatracencem sem byl.
Teď nehledám, bojím se, že bych našel,
svou minulost, k ní bych nerad se vracel.
Za oknem tiše se smráká,
já sčítám své životní omyly
utéct od mého bytí mne láká
a od mrtvých lásek, kéž žádné by nebyly.
Ale jen slaboch od bytí prchá,
vždyť naděje žije,
žije v ten čas, kdy člověk dýchá.
12.01.2014 08:33
člověk by měl žít právě tu chvili co je, co dýchá ... máš pravdu...ale všemu utéct nelze...........
04.01.2014 22:41
Jiří Turner: Děkuji všem, doáthnout do sonetu by snad šla, ale to bych měl asi za svítání, při očekávání nového.
04.01.2014 12:35
Nechci hodnotit obsah(ani to asi nejde), ale svou podstatou a "řemeslně" je to podlé mého velmi zdařilá báseň. Jenom mě tak napadlo, zda-li by nestálo za to, ji dotvořit do sonetu. Úplně si o to říká...
03.01.2014 20:54
... Nekdy popasovat se se zivotem ... Neni lehky ... Nespocital bych, kolikrat jsem chtel utikat a mozna, ze jednou utecu. Hezky jsi to napsal.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.