upírka

krev byla všude po podlaze
já cítila jsem se blaze.
šla jsem za tým krásným hlasem.
byla jsem zastavena v čase
Najednou však všude tma,
černočerná obloha,
všude cítit šlo to zlo
bylo mi hned z toho mdlo.
A pak přišlo probuzení
zjistila jsem, že má duše už není
odešla do zapomění,či do rukou démonů
v tu chvíli jsem pochopila že stratila jsem svobodu.
nademnou hlína, a červy kolem mě se plazící
byly jako ranou do mé hlavy palicí.
z čista temna, černý stín, plížil se mezi stromy
přeletěl přez hroby, lampy a domy.
v tom se u mne zastavil, byl to naký muž,
v tom napadl druhého a začal sát mu krev,
všude na tom hřbitově, rozléhal se jeho řev,
dívala jsem se na tu krev,lačnila jsem po ní,
když ona mi tak moc, poslední dobou voní.

pak poznala jsem tebe, obyčejného smrtelníka,
co připomínal mi, můj život než byla jsem upírka
jak chutnala by mi, ta tvá čistá krev,
však láska k tobě silnější,co snižuje mi hněv,
nutí mě být silná, silná jako lev,
odolat lačnění po tvé krvi......