Nepatrné chvíle

© Megynka

Jsou chvíle kolem nás,
které stojí za to cítit,
ten moment, kdy dveře zamykáš,
kdy necháš venku svítit ...

Nad obzorem stojíš a ptáš se, co dál,
jestli by to někdo jiný na tvém místě vzdal,
na pár opuštěných chvil cítíš kolem sebe svobodu,
v tu chvíli je ti vážně jedno, kdo zúčastnil se závodu ...

Z plných plic se snažíš dýchat,
čas kolem se trochu zpomalil,
slyšíš sám sebe tiše vzdychat,
poslední okamžik se ti vybavil ...

Je to jako život, který křičí, abys to nevzdával,
abys vše až do konce poctivě dohrával,
abys nikdy nezůstal o moc let pozadu,
abys vytrval v hledání pokladu ...

Já vím, že ten pocit znáš,
však dřív jsme ho hledali spolu,
tak jen prosím, než to nadobro vzdáš,
podívej se z té výšky na mě - dolů ...