26.11.2013
7
1173 (22)
0
Svázal jsi mi křídla,
mám je jak z olova,
na zádech spíš tíží
než aby hnaly vpřed.

Mou víru uschovals
do své vlastní hrudi,
je jen v tebe
a možná v nás.

Bráníš mi v rozletu,
magnetem držíš
mé nohy
pevně na zemi.

Kvůli tobě
bojím se věřit,
to kvůli tobě
nemám křídla.

Ale bez tebe bych nebyla,
nebyli by jiní,
máš nás v rukách,
živote!
 27.11.2013 08:58
mannaz: Devils_PIMP: Děkuji za komentáře, potěšiíly :) Obzvlášť od Devilse. A Mannaz: Neboj, já se nikým utiskovat nenechám, to by nedopadlo pro fotyčného dobře.... :D
 27.11.2013 08:58
slnečnica: Cvokhauz: Děkuji za komentář, ale ten závěr je tak schválně, má to tak být. :) A měnit to nechci. V tom je ta pointa celé básně. :))
 26.11.2013 23:48
Překvapivá. Taky jsem přemýšlela, který lump tě takhle zaklel... :-).
 26.11.2013 23:34
 Devils_PIMP
Az na nektera klise a obehrane metafory je to vazne uctyhodny kousek
 26.11.2013 23:16
moc se mi líbí jak si nás dovedla k tomu téměř filozofickému závěru, opravdu dobré
 26.11.2013 22:44
Súhlasím s Luckou, čakala som zaľúbenú a koniec prekvapil - milo. Pointa je skvelá, skús popremýšľať a trošku to zakryť. ;)
 26.11.2013 22:32
 Cvokhauz
Zpočátku jsem čekala zamilovanou báseň a říkala jsem si hezký, jde to, imhotep, ale konec mě velmi překvapil... Byla-li by to romantická báseň, neměla bych zpracování co vytknout, melodie se mi líbí, ale s plot twistem na konci mi vrtá hlavou, nedalo-li by se to zaonačit lépe. Každopádně dle mého názoru dobrá báseň :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.