Dojmy

vanovaso: vanovaso: Vždyť já vím, van*, snad je to poznat i z toho komentu tady. A naše milá Blanka z Heliandy si to taky uvědomuje.:-)
Myslíš, že bych Tobě či třeba Zam* nedokázal jadrně odpovědět, když se mi něco nelíbí? Že snad souhlasím se vším? Ale jednak je to proti kodexu slušnosti snad každého portálu, jednak si asi příliš namlouvám, že jste teď víc zranitelné a já bych nerad ublížil někomu, kdo už se mi tam uvnitř zasekl drápkem a koho už jsem si tak nějak zamiloval...:-) Nerad ubližuju druhým a zvláště ženám, ale problém je v rozdílném vnímání toho, co skutečně ubližuje...:-(

shane: hlavně buď sám sebou a nesnaž se zavděčit druhým, oni to nepochopí ani neocení, to proto, že každý je jiný a taky se pozná , že to není upřímný ...nemusíš být vždy milý , klidně řekni : tohle se mi nelíbí, tohle nechci... uvidíš, že to se cení víc , než přikyvování ...

Dívka v modrém: Dojmy zanechaly dojem. Tyhle myšlenky se honí hlavou snad každému, kdo sílu svého ega obrací dovnitř a navenek se snaží být něžný, milý, tolerantní a přátelský, citlivý k pocitům druhých. A pak se dostaví pochybnosti, zda se až příliš nepřizpůsobuji a neustupuji svým představám o tom, jaký bych chtěl být v očích druhých, často velmi rozporuplným. Vždyť: "Na světě není člověk ten, aby se zavděčil lidem všem!"
A jsem to vůbec ještě Já? Jenže občasné poloviční vzpoury proti zavedeným pořádkům nás také neuspokojují, zvláště když až příliš sledujeme, co na to říkají ostatní...Příliš přemýšlíme, nakolik smíme být sebou samými, aby to nepobouřilo okolí...:-)

A jen klidně pobuřuj, třeba mě přesvědčíš a přetáhneš na temnou stranu síly. :-)

puero: Pokusím se Tě dál nepobuřovat nedodržováním formy, ale nic neslibuji. :)

Ano ano, vylezlas z bubliny a o to jde. Vlastně ani nejde nedělat dojmy. I to, že chce být někdo izolovaný od ostatních dělá dojmy.
No a ta forma, no.... mám rád pravidla, většina je má ráda, protože se v nich orientuje, je to důležité pro komunikaci. Když je upozaďuješ, můžeš je klidně úplně zrušit, ale takhle je to jen na půl cesty, jen z části, je to jako nedokouřená cigareta, nebo nedojezený rohlík, přivřené dveře a neomítnutý barák, prostě nic k čemu by se dalo říct, že je to dílo nebo výsledek. Aspoň na mě to tak působí.

puero: Ale každopádně jsem ráda, že se líbí, i když jsou k ní výhrady. .)

puero: Díky za názor, vážím si ho. To, co mi vytýkáš - to, co se ti nelíbí je asi pochopitelné, ale já ráda dělám věci, které by se dělat neměly. Nepotřebuji, abys mi říkal, kde má být velké písmeno a další věci. Studuji češtinu a možná i proto odvrhuji tyhle zažité konvence a jak ty říkáš - svazující prvky literárních forem a úpravu. Jednoduše hlavně proto, že se to po mně chce všude a vždy a každý den a jinak by tomu být nemělo. Nebaví mě pořád udržovat určitou formu něčeho, chci si dělat věci po svém. A k tomu mám Psance, tady odcházím od té své "každodennosti".
A na závěr - komentuješ ten obsah asi dle svého nejlepšího uvážení a velmi upřímně, ještě jednou bych podotkla, že si toho vážím, ale nevyplývá z toho náhodou, že Dojmy udělaly nějaký dojem i na Tebe? Právě jsem asi vylezla z té své bubliny a vyvolala reakci. Což ?

Helejď ta básnička se mi líbí. Jo. Mám z ní takový čerstvý čirý dojem. Ale stejně ti vytknu dvě věci, které se mi tam nelíbí. Tak zaprvně forma: ono je fajn odvrhnout konvence a svazující prvky literárních forem a úpravu, ale jak přijdou na řadu otazníky, tak není kam uhnout a věty prostě musejí začínat velkým písmenem ať chceš, nebo nechceš. Jak se objeví otazníky, výkřičníky a tečky, prostě to co ukončuje větu, tak tam prostě to velké písmeno být musí, jinak nemají tyhle znaky žádný význam. No a ta druhá věc je polemika nad myšlenkou. Nikdy nikdo nikoho nenutí nedělat nebo dělat na někoho dojem (sakra to je věta! 5 záporů za sebou, teď jsem trumfnul i Wericha s Voskovcem). Nikdo po nikom nechce, aby ze zavděčil, ale rozhodně bych z toho nedělal životní krédo, protože žít si jen pro sebe a radovat se jen sama pro sebe je egoismus a pozérství. Vážit si sama sebe je jedna věc a vážit si jen sebe je věc druhá. Nasadil bych to leda jako terapii pro deprimované sebevrahy s pocitem méněcennosti, ale jinak je správné dělat dojem na druhé, vylézt z té své bubliny a vyvolávat reakce.