|
Ne, nejsem věřící, jen se rád zabývám teologickými i filosofickými otázkami...
|
Vláčím se pustinou, slzy smutku roním,
neměnnou krajinou, co dělat mám, nevím.
Když Kristus řekl mi tu větu, nevěřil jsem,
nechtěl jsem věřit, tak zhřešit, zklamal jsem.
Třikrát jsem zapřel, třikrát zradil víru svou,
že ho znám jsem popřel, neměl jsem na vybranou.
Co dělat mám, proč Bůh teď mlčí?
V pustině sám a Ďábel v podvědomí.
neměnnou krajinou, co dělat mám, nevím.
Když Kristus řekl mi tu větu, nevěřil jsem,
nechtěl jsem věřit, tak zhřešit, zklamal jsem.
Třikrát jsem zapřel, třikrát zradil víru svou,
že ho znám jsem popřel, neměl jsem na vybranou.
Co dělat mám, proč Bůh teď mlčí?
V pustině sám a Ďábel v podvědomí.
12.11.2013 18:47
jayjay: Mno, abych řekl pravdu, tahle báseň vznikla na střední, během hodiny němčiny, kdy jsem se šíleně nudil. Měl jsem v plánu ji ještě prodloužit, nebo trochu rozvést, ale nakonec jsem se na to vykašlal a nechal to takhle... :)
07.11.2013 15:45
"ďábel v podvědomí" ke mne ničím nepromlouvá. Říkám si, co to asi tak vypovídá. Zkus to ještě zpřesnit. A též pár čárek ti tam chybí.
Těším se, až se do toho tématu trochu opřeš – zatím jsi tím neřekl nic nového – v bibli jde ten příběh ještě dál.
Ale jako počáteční skica dobré :-)
Těším se, až se do toho tématu trochu opřeš – zatím jsi tím neřekl nic nového – v bibli jde ten příběh ještě dál.
Ale jako počáteční skica dobré :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.