03.11.2013
4
1393 (8)
0
Moje hlava, moje hřiště- poslední naděje.
Je vypálená dřív, než se člověk naděje.

Bez cíle motám se životem.
Křičim, když vidim ty věci kolem.
Živý mrtvoly na nohách,
ztracený v sadomaso hrách.

Lidi bulej pro sebe i pro druhý,
ale nikdy pro sociální dobrodruhy.
Společnost neřeší, že sama hřeší
A když vysim nad propastí,
každej do mě kopne, na zem plivne.

"Jsi sám a vždycky budeš,
na tu samotu i jednou pojdeš."
Řiká mi známej hlas z nebe.
To velkej brácha zrovna nesleduje tebe!

Moje hlava, poslední záchrana.
Už slyšim jak mi zvoní hrana.
 14.11.2013 20:00
Díky moc, ani nevíš jak jsi mi pomohl. :D
 12.11.2013 18:45
Nejasnosti ani ne, tvoje texty nutí k zamyšlení, a to je jedině dobře. Předpokládám, že jde o kritiku společnosti, což samozřejmě napovídá i název, ale hlavní myšlenka je nevyslovená, a člověk musí trochu přemýšlet, co jsi tím vlastně chtěl říct. Navíc tenhle text asi nevznikl jen tak z nudy, ale muselo ho něco vyprovokovat. Jen tak dál, rozhodně si rád přečtu tvoje další výtvory ;)
 08.11.2013 22:49
naz´a reth: Díky za komentář. Jestli máš nějaký nejasnosti, nebo nápady jak to zlepšit, rád si to polechnu. Vždyť, kvůli tomu sem básničky dávám ;)
 06.11.2013 19:50
Máš rozhodně zajímavý styl vyjadřování, jen je občas těžké číst, co píšeš mezi řádky...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.