|
A takle působí nová antidepresiva...
 21.10.2013 3 1082(10) 0 |
venku hoří déšť a tečou plameny
s cigaretou a s úzkostí
probouzí se místo srdce kameny
které mne nikdy neopustí
prázdná jako lahev vína,
sešlá jako podzimní květy
a mrtvá, než přijde zima
ubohá a bloudící mezi světy
spím na polštáři z hadů
s dekou z krys a červů
omdlívám z příšerného hladu
a žízní otupuji poslední z nervů
s cigaretou a s úzkostí
probouzí se místo srdce kameny
které mne nikdy neopustí
prázdná jako lahev vína,
sešlá jako podzimní květy
a mrtvá, než přijde zima
ubohá a bloudící mezi světy
spím na polštáři z hadů
s dekou z krys a červů
omdlívám z příšerného hladu
a žízní otupuji poslední z nervů
23.10.2013 - 21:33děkuji Yana za pochopení :) Petře taky děkuji, máš určitě pravdu, taky mi to tam moc nesedí, ale tak jsem to napsala napoprvé a dále se na to neohlížela :)
22.10.2013 - 22:59no, na mě zapůsobila dostatečně autenticky, pravda ta anotace napověděla, myslím že si ale vyjádřila skvěle jak tě léky utlumují, znecitlivují a jak to vůbec není jednoduché, myslím povedená zpověď, to že si změnila formu poslední slokou neřeším, protože i u mě je to běžné, mě to při čtení neruší
22.10.2013 - 00:09Zajímavá, ale mám pocit že třetí sloka jakoby byla z jiný básně. I když popisuješ tu samou náladu, tak používáš jinou formu popisu a ten přechod působí divně. Jinak je se mi to přijde dobrý.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ráno procitám do nové bitvy : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Neexistuje naděje
Předchozí dílo autora : Čaj za soumraku
