přidáno 15.10.2013
hodnoceno 1
čteno 929(12)
posláno 0
sedím v koutě
kulaté místnosti

v pravé poledne
uprostřed noci

bílou křídou
černý kreslím sníh

a tuží pak
bílá pera vran

ze dřeva stavím
klenby ocelových bran

bych lahvičkou kyanidu
život dával mrtvým

pak zhaslou sirkou
zapaluji svíce

na hrobech těch
co se teprv rodí

jsem docela ztracen
v místě které znám

s úsměvem na rtech
přec na srdci žal
přidáno 15.10.2013 - 21:29
Ty absurdity mi příjdou trochu prvoplánové, obzvláště první tři nebo čtyři, ale jinak je to docela líbivé, mě oslovil hlavně poslední řádek, vlastně se v něm trochu zhlížím. Tedy ačkoliv by si to žádalo trochu promyslet, nápad je zajímavý a já pesimistické cosi mám všeobecně rád, takže za mě spokojenost.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
pesimistický cosi : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Opuštění
Předchozí dílo autora : Pocit

»jméno
»heslo
registrace
» narozeniny
Katies [16], Wyrez [15], snehurka [14], cik [11], Dali [11], kdyztocitim [10], Dickens [7], [5], lucidsubstance [3], NeuroSoul [1]
» řekli o sobě
Máta řekla o Amelie M. :
Fascinuje mě její humor a nadhled, do kterého dokáže zabalit životní moudrost a když je potřeba, okořenit ho i špetkou hořkosti. Umí mě rozesmát i rozplakat a to se povede málokomu. Krom toho je nesmírně milá čtenářka a velká podpora. Díky!
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku