|
Chodívala jsem si sedat na lavičku pod krásný japonský javor.
 13.10.2013 6 1300(16) 0 |
Na hřbitově sedí pán,
sedí dlouho,
sedí sám.
Pohledem probouzí svou paní,
víko hrobu laská dlaní.
sedí dlouho,
sedí sám.
Pohledem probouzí svou paní,
víko hrobu laská dlaní.
15.10.2013 - 23:18To jo, působí opravdu silně......možná asi proto, že tam každý vidíme někoho konkrétního. Já asi svého dědu, který tak opravdu sedává a to už spoustu let........budu si tam muset sednout někdy s ním. Moc pěkné, líbí se mi.
14.10.2013 - 10:46povedla se ti, hezky napsaná a těch pár slov dostatečně vyjadřuje ten smutek, stárnutí a pomíjivost
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Staříček : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Báseň
Předchozí dílo autora : Koloběh
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Trochublázen řekl o Leslie :Až vznikne učebnice v příštím století, jen jedna umělkyně bude v ní jistá, že nová generace otočí list a při četbě těžko skryje stopy dojetí. Básnířka mimořádná, vesmírných kvalit, z jiného asi světa, z hlavního města, nejde to slovy popsat, vím, měl bych přestat, zkrátka je dokonalá, jak víc ji chválit? Kdysi též bagatelu napsali pro ni, se spoustou je pocitů a samá krása, za mě jen dík, že jsi tu, což není zázrak, tím vzdávat hold géniu, před ním se sklonit. Na tuhle zapomenout se prostě nesmí. Pokud to snad nevíte, říká si Leslie.
