Podzimní

Podzim nám ševelil o štěstí, o snech, ale hlavně o nás. Hrábla jsi mi prsty do vlasů a jemně je pročísla.
Usmála ses, tak jak to umíš jen ty a spočinula rukou v mojí dlani.
Zadívali jsme se na nebe a ty jsi začala snít.

"Chci být hvězdou Hollywoodu
osamělým stínem
ve městě bez srdce
(noční můru)
zahnat splínem…“

Biják už jsme propásli, povídám, povídej, ať tu chvíli neprošvihnem…

„Chci rozzářit se nevinně
v krámku s nostalgií
koupit minulost
(víc než lacině)
za hrst zítřků
bez servítků
a nebýt na vině…“

Nechceš toho trochu moc, krotil jsem ji.

"Chci
a proto ádijé..."