(Po)Cit

Vevnitř,
hluboko v nitru,
to co jsem netušil...nemohl vědět
cit, který jsem dlouho necítil,
ústa na zámek,
nemůžu ti jej vypovědět.

Mlčky hledím,
hledím do jedné z knížek,
pak divoce dupe mé srdce,
cítím tíhu mých víček.

Opět,
opětuji tvůj pohled,
obětuji všechny své smysly,
vše co zaplavuje duši i mysli..

Jen tvé přítomnosti.