23.08.2013
2
1374 (6)
0
Nohy svěšené z okna
olizují je poslední paprsky slunce
které dávají sbohem
rozjitřené mysli jejich majitele

Nechává je tam na vánku
jen bez pohnutí trčet
a poslouchá hlasy
které přicházejí od nikud

,, Vstaň a nemarni čas
křídla ti nenarostou
a neodnesou tě do ráje
kde nebudeš trpět nedostatkem ,,

Končetiny se pohnuly
a jen nepatrně škrábly o omítku
která je oprýskána minulými časy
a jen jimi prohnala tisíce šipek
napuštěných novou nadějí

,, Na shledanou mé hlasy
dnes není doba k smutnění
na shledanou a zas někdy
za rozhovor se dostavím ,,

Ze sbírky: Rozhovory
 23.08.2013 22:57
 Devils_PIMP
...kakůzó :)
 23.08.2013 21:37
Krásný obraz večerního rozjímání. Dobře že nebylo pokaženo hlasem "svědomí?". Zjímavé jak pár detailů (škrábající omítka, nohy z okna) dokáže vykouzlit tak pěknou atmosféru.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.