Jelen albín

Ocitli jsme se
-ale kde?

Někde...

Kolem louky,
kolem krásky
z okouzlených dní
daleko ze světů,
tam někde za duhou...

A při pohledu na tebe,
točil se svět
-bez nebe,
točil se jako kolotoč,
když viděla jsem radost
ve tvých modrých očích.

A najednou hluk
- a praskot keříků
a z něho vyběhl
jelen s velkým parožím,
bílý jako sníh.

Připomínal mi sníh
napadaný v létě,
běžel před námi,
utíkal do lesa...

Podívala jsem se ti
do očí,
hluboko
a viděla jelena,
jak hledí na mě,
přesně náš bílý albín,
kterého jsme viděli.

Věděla jsem,
že to bude napořád,
naše malé tajemství,
hluboko v našich očích,
uprostřed polibků...

Ukrývá se bílý albín
s pozlaceným parožím
od letního slunce
a tvého úsměvu...