Z ÁRWYOVÝ PADAJ ŘÁDKY//*

vznášíš se ulicí přezrálé beznaděje
přemýšlíš a nechápeš co se děje
černá múza na rohu bloku chmurně pěje
sebe samé ptá se, kam svět spěje?

přišla o nohy, přesto kráčí dál
uvědom si, že úsměv z rtů si ji vzal!
přišla o hlas, přesto zpívá dál
místo žádosti o ruku, nůž do zad si ji dal

R: múza nezná slovo vzdát
múze zbývá jen si přát
múza se učí vlastní smrti smát
múze si neměl lhát, neměl lhát

den ode dne nežije, ač mrtvá není
den ode dne přežívá a to žití není!
dnem co dnem potkává tě v bdění
den co den hrst prášků a blouznění

není to o zlosti a o vzteku
už nezpívá, řve! vždyť je jí do breku
už se zas její smích plní ironií
už jí zase temní andělé krev pijí

R:

žití není dobro a zlo
smrt není černo- bílá
všechno je kouzlo
a ona chmurná víla. . .