Cesta

poutník osamělý
nad propastí stojí,
cestou oněmělý,
dále jít se bojí

paže, jichž přibývá
stahují ho zpět
k mlze, která skrývá
porouchaný svět

v tamtom světě ještě
málokdo to tuší,
že kyselé deště
rozleptají duši

slova ostrá jako meče
bodají a bodají,
bolest ven ze srdce teče,
mozek drtí potají

duše tělo opustila
nad propastí poletuje,
tělo před ní zanechala,
ať si třeba koroduje

v dálce vidí
okraj lesa,
louky, kvítí,
slatě, plesa

Jak se v té kráse smočit?
Stačí už jenom SKOČIT…