Poslední noc

V nocích posledních přestávám dýchat,
zástava srdce mě začíná stíhat,
kašlu a dusím se ze špatného vzduchu,
nedělá mi dobře prostředí špíny a dopravního ruchu.

Jen prášky mě jakžtakž dokážou uklidnit,
však jedné noci, té poslední, přestanu žít,
a udušen se zkaženými vnitřnostmi vzdechnu,
až špínu a prach života mého vdechnu.

Až zapadne slunce, které už pro mě nikdy nevyjde,
až světlo a dobro na světě pro mě pomine,
až zlé nemoci v těle mém se mi rozmnoží,
mé tělo jak křeček v moři zahyne.

Až ucítím bolest, jak mé srdce přestává tlouci,
zdaleka se už nedočkám té hodiny polední,
můj mozek, plíce, srdce i žaludek rozežerou brouci,
tou dobou odbije má hodina poslední.