11.06.2013
3
1352 (6)
0
Když v pláči mraků
slunce nám laskavě
svoji tvář ukáže
vymaluje nad hlavou
tisíce barevný most

Déšť mi po vlasech stéká
a smutek do odpadu smývá
paprsky ohřívají tváře
které od smrti byli nasáklé

Obracím zrak k mostu
a chci se ho dotknout
pocítit tu omamnou krásu
barevného kaleidoskopu

A pak
jen do dlaní
když se ho dotknu
chytám barevný sníh
 11.06.2013 21:23
..pravda pravdoucí. Sluníčko jsme všichni potřebovali jako sůl! A nejen my, ale všichni. Rozkvétáme společně s kytičkama, myslím si :) Dílo obrazově moc pěkné :o)
 11.06.2013 13:20
 Zamila
Líbí se mi :-)
 11.06.2013 13:20
jedna z tvých nejpovedenějších:) Hodně se mi líbí, když porovnám tvé dřívější :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.