Ale lůj a

Básníci
balí sračky do ozdobných papírů
voní skunkem, češou se větrem
občas sedí, i když by mohli lítat
stačí dobří známí
co nejmíň čekaj střídmost
oháňka ukolébaná podsvícenými filmy
jilmy

„Čau Toníku, jak jdou kšefty?“ zeptal se kokot debila.
„Jsou rozumný.“ odpověděl čůrák kryplovi.
„Jsi sám?“ opět mu čekání na smrt zkrátilo převtělení.
„Kluci šli do penze, maj recht.“ zakrákakal zrakem zakrnělým.
Místo rachoty v knajpě. Viktorka hrála, na hovno terén, když si nevím rady, tak to kopnu do autu. Nejlepší je hospoda, kterou máš nejblíž od skrýše. Teď už to nebude větší. Guláš byl za čtyři koruny, koruna jak dolar, marka za osm a stačil nám vixlajvant. Nedá se to žrát, pořád jen majonézu a maso. Pak máš v noci v hlavě neóny jak v Liblíně. Dokázat se odprostit, frisko, rumík a jsi nahoře. Zaplatím, musím si jít olízat vejce, šampióni ze soutoku.
„Ježíš, Marjá, Josefe.“ ozvala se vzpomínka na zbytečnou dřinu, rozházený peníze za nevyhranej tiket, duny nepřehlédnutelných, pochybných obav, že bys mohl založit novou poušť.“
„Když prší, tak se k sobě všichni tulej víc Johne. Ser na to, vem si klidně těch čtrnáct dní dovolený, kašli na chyby, podoj orloj, jestli tě to baví.“ pravil ten, co nakonec zbabral osudy všech.
„Jdu se vychcat.“ pípnul, zahodil hůl a skočil z mostu na rozjetej vagón s uhlím.“
„ Hadr, šrot, plech, totál, prenatál, mokrej asfalt.“ klel, marně se chytajíc poloimaginární podpěry zlatého prachu z písní Zdeňka Svěráka.
Čtyřdenní opice v pátek pohřbená laskavým slovem. Vachrlatost absolutních pravd podepřená zmuchlaným milostným dopisem. Dort s příchutí tabáku. Tohle nemůže nikdo dočíst, protože na to nemám ani já. Hnáník si půjčil třináctset a už se neozval. Třeba si zítra vzpomene. Lidi předpokládaj, že když se nikdo dlouho neozývá, tak se má fakt dobře. Tenhle víkend ješte zůstanu zalezlej v noře a pak to rozjedu. Čtyřicátník, co chtěl začít dělat lehsedy a kliky už od prváku střední školy. Každý ráno se pak uklidňoval tím, že v dnešní době přeci inteligentní jedinci nepotřebují svaly. Vždycky je co dělat, umejt plech, spravit hodiny, dojít pro chlebíčky, zalepit zapeklitost, zajíst sebelítost, oholit se, navonět, nenadávat v blahobytu. A tak. Smekám před těmi co nemají pochyby. No a když se normální člověk dostane do blázince, to teprv musí být mlýn na jejich vodu. Závidět někomu pohodu v podchodu, dohodu v průchodu. Být na jednání, co slovo to perla. Po tom co vzala voda supermarket, být mezi prvními sběrači lahví z luk. Budeš tu, až pomaluju zdi?