Moře

MOŘE

Znám jeden poklad, dar a sen,
kde se však ukrývá?
Když vyjdu z domu svého ven,
jaké tajemství as ukrývá?

Chtěl bych být jednou u moře,
slyšet jeho šum, jeho hlas.
Kdo jiný, než já takové má hoře,
když ty k moři právě odjelas´!

Krásná to hudba, vodní svět,
ryby rejdí, tančí, i klidně plavou.
Ponořit se do snové krásy smět,
plout tou krásnou modrou dálavou.

Na písku sedím, červené je slunce,
příjemně mě hřeje, žádný mráz!
Proměnit se alespoň jen v sumce,
vidět tu krásu, modrou krásu všech krás!

Ve dne příliv, v noci odliv,
krásná noc mi nastává.
Hvězdy vidět, moře šumět a pojíst pár oliv,
moře nejklidnějším se teď stává.

Krásné jsou v dálce i útesy,
o které se vlny bijí!
Neotravují mě už sousedky komtesy
a břehy se o vlny myjí.

Chtěl bych poznat čistotu, tu předzvěst,
toho, co k moři má mě vést.
V nočním tichu, v spánku zatnout pěst
a potapečské břímě tiše nést.

V tu ránu probudím se z té krásy,
ráno, pondělí je zas.
Čelo mi zdobí dvě zabydlené vrásy,
jsem stár, ale ten sen tu bude zas.

Druhý den zdá se mi sen opět,
však zřel jsem tam rybáře,
na kolik je prá slovo "rybář" - na pět!
Podíval jsem se ráno do snáře.

Zaklel mne do škeble, prý "a takhle choď!"
sebral si mě jeden pán, dal mne na splav.
V dáli čněla černá ztroskotalá loď,
poslední co zřím, pán pustil mne, řek´ "plav"!