 24.05.2013 9 1529(16) 0 |
Jako malá holčička jsem měla pohyblivé leporelo z prostředí cirkusu. Ta knížka mě fascinovala. Na jedné stránce byl krotitel s tygrem. Zvíře otevíralo a zavíralo tlamu a mužova hlava mizela ve zvířecím chřtánu.
Rostla jsem. Už v dětství mezi mé nejoblíbenější knihy patřil "Cirkus Humberto" a "Lidé z maringotek". A což teprve když přijel cirkus do našeho města. Lidé z Plzně znají plácek u papírny. Dnes komerční zóna. Banka, pojišťovna, supermarket. Kousek od toho místa jsem bydlela.
Příjezd cirkusu znamenal jaro, vzrušení, exotičtí lidé, vůně...
V patnácti jsme si s kamarádkou kupovaly lístky do lóže. Vyhledávaly oční kontakty s artisty, krotiteli i dělníky. Samozřejmě vše dospělo až ke krátké, ale významné lásce, protože jedné z prvních. Maringotka, živočišnost, zkušenost a já, ta pro někoho možná bláznivá holka.
Ale, víte co, vzpomínky nikdo neukradne. A já jsem za ně ráda, jsou můj život.
A včera jsem po dlouhé době zase jeden úžasný cirkus navštívila. Díky.
Postavili ten barevný stan
oplotili si životy svoje
maringotky, klece, zvířata, lidé
pro tebe možná i kupky hnoje
A pro mě jako křišťál český
šapitó stojí na předměstí
tradice, úcta, pospolitost
mají to v krvi
moji světští
Zavírám oči a cítím tu vůni
dřina, pot, zem a zvířata
baví vás, rozdávají štěstí
masky z pozlátka
syn, matka, táta
A všude kolem rozšlapané bláto
nikdo ho na nikom nepozná
čistí a s noblesou
létají vzduchem
na koni září princezna
Nejsou to žádní svatouškové
ti smutní klauni živočišní
z tygrů v kleci jde respekt a strach
světla už zhasla odchází dav
loučí se s vámi veselou písní
A přitom tak smutno divně je mi
odejdou do svých životů
zavřou se dveře maringotek
maskují denní lopotu
schováni za šminkami a smíchem
za životy uprostřed plotů.
Rostla jsem. Už v dětství mezi mé nejoblíbenější knihy patřil "Cirkus Humberto" a "Lidé z maringotek". A což teprve když přijel cirkus do našeho města. Lidé z Plzně znají plácek u papírny. Dnes komerční zóna. Banka, pojišťovna, supermarket. Kousek od toho místa jsem bydlela.
Příjezd cirkusu znamenal jaro, vzrušení, exotičtí lidé, vůně...
V patnácti jsme si s kamarádkou kupovaly lístky do lóže. Vyhledávaly oční kontakty s artisty, krotiteli i dělníky. Samozřejmě vše dospělo až ke krátké, ale významné lásce, protože jedné z prvních. Maringotka, živočišnost, zkušenost a já, ta pro někoho možná bláznivá holka.
Ale, víte co, vzpomínky nikdo neukradne. A já jsem za ně ráda, jsou můj život.
A včera jsem po dlouhé době zase jeden úžasný cirkus navštívila. Díky.
Postavili ten barevný stan
oplotili si životy svoje
maringotky, klece, zvířata, lidé
pro tebe možná i kupky hnoje
A pro mě jako křišťál český
šapitó stojí na předměstí
tradice, úcta, pospolitost
mají to v krvi
moji světští
Zavírám oči a cítím tu vůni
dřina, pot, zem a zvířata
baví vás, rozdávají štěstí
masky z pozlátka
syn, matka, táta
A všude kolem rozšlapané bláto
nikdo ho na nikom nepozná
čistí a s noblesou
létají vzduchem
na koni září princezna
Nejsou to žádní svatouškové
ti smutní klauni živočišní
z tygrů v kleci jde respekt a strach
světla už zhasla odchází dav
loučí se s vámi veselou písní
A přitom tak smutno divně je mi
odejdou do svých životů
zavřou se dveře maringotek
maskují denní lopotu
schováni za šminkami a smíchem
za životy uprostřed plotů.
27.05.2013 - 07:56K nám taky jednou přijel cirkus. Večer jsme se k němu s kámošem přikradli, otevřeli zadní dveře kamionu, spustila se nájezdní rampa a pustili jim ven koně, poníky a ještě něco, co už jsme v běhu nestačili poznat. Cirkusáci je pak honili asi pěkně dlouho. Tyrani zvířat, tihle cirkusáci.
24.05.2013 - 23:53Devils_PIMP
Klece ze zeleného papíru
jež nemá hodnotu ceny
vtisklinám sami do ruky
a my, za ně, zulstali němý
jež nemá hodnotu ceny
vtisklinám sami do ruky
a my, za ně, zulstali němý
24.05.2013 - 20:26no jo, je to živnost, jako každá jiná, ale k této musí být asi opravdu pořádná láska :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pane Jo Joo : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Šestý smysl
Předchozí dílo autora : Pampelišková
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
kriss-tynka [18], Hellusska [18], HEPPY M'NDEYZ [18], Lipó [15], Ghost writer [14], nadychsmrti [13], Neu [6]» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.
