Být dítě je tak krásné...

Ó jak svět býval krásnější,
kyž sem byla malé dítě.
Všechno bylo jasnější a jednodušší,
ale vyrostla jsem,
nic s tim bohužel neuděláte.

Svět vypadal jinak,
proč je vše najednou tak složité?
Předtím jsem prostě všechno nechala být tak.
Proč chci teď všechny nitě rozmotat?

Moje myšleni se mění.
Snažím se věřit,
Ale už to není jako dřív,
nedokážu polštář v ptáčka proměnit.

Závidím malým dětem
jejich představivost.
Jako ptáci proletí celý svět
a přitom neopustí tuto místnost.

Dovedou si hrát na ninji,
střílet bubáky.
Pravítkem rozkrájí šátek
a řeknou: Tady máš řízky.

Chtěla bych zase dítě být,
zase zažít ten pocit.
Všechny bubáky zastřelit,
všechny ryby v umyvadle chytit.

Chtěla bych zase dítětem být . . .