28.02.2013
6
1282 (14)
0
Ležící ve vaně,
ponořím hlavu,
ještě na chvíli,
pod hladinu.

Vše je tu lehčí,
jen tak si odpočinu,
tak nechte mě být,
ještě na vteřinu.

Tak se ještě ponořím,
nechce se mi dýchat,
nic víc už neřeším,
jenom tak si zpívat,
bdít a snít,
tak nechte mě být.

Starosti veškeré,
jsou mi zde tak vzdálené,
a tak nechci, samosebou,
teplou vodu vypustit,
svoji skrytou identitu pod hladinou
opustit.

Chci tady žít,
nikdy nejít na kutě
v duchu křičím:
"Hej vodníku,
chápu Tě."
 02.03.2013 18:28
Ayla: alexis: Děkuju za názor, třeba se do příště ponaučím. :)
 02.03.2013 09:36
první tři sloky tleskám, jak psala Ayla takové melodické ale ty poslední dvě jsou nemastné neslané, takové vnucené
 02.03.2013 08:57
1. polovina je lepší než ta druhá, alespoň dle mého názoru...je krásně rytmická...písňová. A rým vypustit a opustit mi nějak nesedí...
 01.03.2013 13:56
... to věřím. ;o))))))
 28.02.2013 20:34
 PetrK.
:-) hezký
 28.02.2013 18:50
nakonec můžeš tam i spát(pokus o vtip), jo líbí se mi to má to nápad, spád a pěkný konec(-:

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.