Duchové moře

Tichá noc. Hvězdná obloha, které vévodí měsíc v úplňku je bez mráčku. A moře tiše zpívá. Tichounce tak jak to dokáže jenom ono. A nad ním poletují bílí. Brázdí jeho vlny a zpívají s ním. Nejkrásnější ukolébavka, nejkrásnější pohřební píseň.
Bílí začínají tančit svůj krásný ale lehký tanec. Víří přes vlny. Jen se za nimi rozběhnout a tančit s nimi. Jak nádherné by to bylo. Je to nádhera. Smočím nohu ve vlahém moři. Je to příjemné. Voda mi omývá kotníky a dál mě táhne píseň moře.
Slaná voda mi smáčí pas. Kráčím klidně dál. Nechávám se unášet tancem i písní. Jen tak se ukládám v náruč moři. Omývá mi konečky vlasů a šíji. Pomalu se k nim, k bílým blížím. Mají nádherné šaty a skvostně tančí. Přidám se k nim. Jdu ještě blíž. Usínám. Usínám a moře mě ukolébavá ve své náruči.
Mám nádherné šaty. Už nejsem já, ale jsme my. My bílí. Ti co lákají bláznivé svou ukolébavkou aby se k nim připojili. Tak pojdte taky. Zavřete oči a zaposlouchejte se do písně moře a zakoukejte se do našeho tance, tak jako i my…