Modrošedá

Zdálo se mi,
že tady scházím
a ty ses tak strašně bál,
jenomže to nikoho nezajímalo
a tak čas šel dál.
Jestli se mne zeptáš,
tak ti řeknu jen:

Mé hvězdy už vyhasly
a já zase přišla o světlo.
Teď tápu ve tmě
a čekám, až příjde můj čas
a na východě zaleskne se úsvit.

Nekončící refrén doznívá
Kdy už příjde děj?
Božský vítr mě zahnal daleko
od mého skleněného paláce

Jsem jen kousek
ale o to víc nepostradatelná
jednoho velkého celku.

Zažila jsem tolik utrpení.
Ukaž mi, jak se stát ničím
a tak ho ze sebe smýt.

Vem mě tam dolů
a ukaž mi,
jaký je život doopravdy.

Pomož mi za sebou něco zanechat,
protože jsem jen kousek,
kousek toho skleněného paláce.