Potkal jsem babičku,
hleděla zasněně,
s úsměvem na líčku,
v údolí zeleně.
Dobrý den, pozdravím,
hlavu svou otočí,
Pozdravbůh, odpoví,
nadzvedne obočí.
V očích je lásky dost,
a ze slov něha zní.
Zůstávám její host,
zřejmě ne poslední.
Odkud ji asi znám,
kde jsme se potkali?
Vzpomínky probírám,
vracím se do školy.
Paměť se vrátila,
leč zní to šíleně.
Ta přece patřila
k Němcové Boženě.
hleděla zasněně,
s úsměvem na líčku,
v údolí zeleně.
Dobrý den, pozdravím,
hlavu svou otočí,
Pozdravbůh, odpoví,
nadzvedne obočí.
V očích je lásky dost,
a ze slov něha zní.
Zůstávám její host,
zřejmě ne poslední.
Odkud ji asi znám,
kde jsme se potkali?
Vzpomínky probírám,
vracím se do školy.
Paměť se vrátila,
leč zní to šíleně.
Ta přece patřila
k Němcové Boženě.
13.03.2013 22:59
Zamila
:-) :-) Pěkný :-) Jak jinak ;-)
23.02.2013 15:12
jo babičky... těším se až budu já dědeček, třeba si na mě vzpomene taky nějaký Psaneček! :-)))
25.01.2013 17:11
PetrK.
Babiček jsem potkával dost: někdy i v mini, v červeném bmw cabriu. :-)))
24.01.2013 00:01
Hm, takové babičky už snad ani nejsou, sakra, už jsem dlouho neviděla takovou, kde jsou? v penzionech a v důchoďákách, debilní doba. Trochu bokem vždy si vzpomenu na svoji rumunskou kolegyni, při jednom rozhovoru na téma stáří a rodina, říkala:"Jste divní tady v Čechách, víc řešíte nemocné psy, jejich smrt a stáří a staré rodiče s klidem strčíte do ústavu." Skoro měla pravdu. Je mi smutno za ty babičky. No potom si asi už takové nezasloužíme, tak. Dík za zamyšlení a připomenutí mé oblíbené hrdinky z dětství, mimochodem moje dcera už jí tak nadšená nebyla.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.