Poezie

Srdce tvé hoří steskem,
když v hlavě tvé vládne
jen jeden, pouhý
milující cit.

Snažíš se ovládnout své touhy,
porazit mozek,
vypojit srdce,
stejnak to nevyhraješ,
ty totiž chceš víc.

Pláčeš pod sprchou.
Tak to nikdo neuvidí.

Křičíš v hromobití,
s nadějí ve výhru,
většina to neuslyší.

Rozděláváš oheň
veprostřed pekla,
a stejně nikdo neshoří.

Trpíš, čekáš,
než kapka
přes sklenku trpělivosti
nepřelije.

Nelze to jinak,
i přesto, že se opakuješ,
dostat ze sebe,
nelze to říct jinak
než cestou tvé poezie.