Jsem kámen v poli

Jsem kámen v poli a generace na mě ořou,
jsem kámen v poli mezi Labem a Jizerou,
jsem kámen v poli a ležím tu celý den,
jsem jenom kamenem, jak jde věk za věkem.

Jsem jenom kamenem a každý do mne kopne,
jsem jenom kámen, valoun, šutr, země kost,
jsem minerál i hornina, v žule žíla září,
jsem v poli sám, ostatní zaorali.

Pamatuji dob bronzových horaly i Kelty,
pamatuji Germány, i předky vaše Slovany.
Byl jsem dlouho před vámi a budu tu i dál,
Já svědek dávný času toho, kdy’s prvně ve strom ťal.

Zažil jsem všechno, vždyť jsem vaše zem,
zažil jsem všechno i všechny,
národy, armády co tudy prošly,
Rakušany, Prusy, Nacisty, Rusy,
pod jejichžto tanky zem volá a prosí.

Zažil jsem tvory jichž krokem se chvěly,
skály i úbočí křičely, pěly,
píseň svou, tou jíž se nadává, prosí,
tklivý svůj sten pod hmotou jíž nesly

Byl jsem tu dlouho a na to jed vem,
že krok tvůj my kameny i s živými vzpomenem.