Na chodníku seděla, hlavu v dlaních
Na chodníku seděla,
hlavu v dlaních,
ramena se ji třásla,
tiše vzlykala.
Zastavil jsem.
Sklonil se k ní.
Kdo jsi? Táži se.
Jsem tvůj smutek.
Tichým hlasem hlesla.
Smutek?
Nejsem smutný.
Nechci být smutný.
Nechci, abys věděla.
Vím a proto pláči.
Vždyť nepozná radosti,
kdo životem bez smutku kráčí.
Posmutněl jsem.
Na chodníku seděla,
hlavu v dlaních,
ramena se ji třásla,
tiše vzlykala.
Zastavil jsem.
Sklonil se k ní.
Kdo jsi? Táži se.
Jsem tvůj smutek.
Tichým hlasem hlesla.
Smutek?
Nejsem smutný.
Nechci být smutný.
Nechci, abys věděla.
Vím a proto pláči.
Vždyť nepozná radosti,
kdo životem bez smutku kráčí.
Posmutněl jsem.
20.11.2012 22:19
krásne rčení nazáver určite by pomohlo človeku ktorému je taško tak moc že zabudol na to aký bol šťastný pači sa mi báseň :)
20.11.2012 10:23
Devils_PIMP
velmi příjemné
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.