|
...pro vyjímečného človíčka, jehož lásku (i tu svou k němu) jsem nechala napospas osudu
|
Nechtěla jsem Ti ublížit,
ten večer pod hvězdami,
tu překrásnou noc,
kdy zůstali jsme spolu sami.
V maličkém pokoji,
ztracena v touze a polibcích,
bylo mi krásně
a přesto v rozpacích...
nechala jsem Tě jít,
to ze strachu, co bude dál
a svědomí ať má klid...
ten večer pod hvězdami,
tu překrásnou noc,
kdy zůstali jsme spolu sami.
V maličkém pokoji,
ztracena v touze a polibcích,
bylo mi krásně
a přesto v rozpacích...
nechala jsem Tě jít,
to ze strachu, co bude dál
a svědomí ať má klid...
23.01.2008 22:33
to kdybych věděla....a kdybych věděla, jak dlouho mě to bude trápit, zachovám se jinak...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.