|
taková... asi trochu zmatená
|
Do ticha
říjnového chladu
a do modrého šera
rodí se hvězdy
mlčky
naboso
…
Je čas
půjdeme zakrýt
slepé oči rybám
a možná
v trávě najdem šupinu
lesklou a bolavou
tu, která nepřinesla štěstí
jen starý tichý strach
Pozdě k ránu
pak zahlédneme Listopad
Pod paží violu
uprostřed kroužícího listí
hladí holá žebra polím
a tiše zpívá
…
Zvolna se plaší
stáda koní
vysoko nad námi
v nebeských ohradách
13.11.2012 20:48
Devils_PIMP
I ty jeden ibišku
09.11.2012 14:39
Prozivam ted neco, do ceho mi tato basen sedla. Je krasna.. Ale radeji bych prozivala neco jineho.
09.11.2012 13:29
Yasmin
Krásná, krásná, krásná (a tak bych mohla pokračovat do nekonečna:-) ). A nejvíc z toho všeho se mi líbí holá žebra polí a stáda koní v nebeských ohradách, to se ti moc povedlo!:-)
09.11.2012 11:08
víš jaký mám pocit, že jakýmkoli svým stupidním slovem urazím tu nádheru, říjen, modrá, hvězdy, ryby, šupina, neštěstí, listopad, viola, holá žebra polí, koně, možná je to zmatené, ale koně a ještě v nebeských ohradách to je prostě nebeská nádhera a celá ta báseň úplně bouří moji představivost a mé emoce, tak na mě působí
09.11.2012 10:47
je to nádhera, ostatně u tebe vždy..jen jestli ti připadá zmatená , ..jako , že i listopad bývá občas zmaten sám sebou ..tak by se dalo ji třebas rozdělit na dvě krásné :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.