...
 08.11.2012
3
1340 (10)
0
Odevzdaný životu stejně jako smrti,

u staré cesty stovky let hlídá,

smířený s časem který ho drtí,

deštěm a mrazem jež slunce střídá.


Pokorný jako sníh který taje,

každý den oblohu radostně vítá,

vyslechne vítr,tuláka z kraje,

pošle spát hvězdy když ráno svítá.


Kdo poznal nejhlubší tajemství stromu,

ten dotkl se lemu božího šatu,

kdo tichý jak on je i v rachotu hromu,

tak našel svůj poklad a vrací se domů..
 09.11.2012 15:57
Melancholická, pěkná...ju, ta u mě prošla :)
 09.11.2012 14:34
Ta už tu byla, móóc pěkná :)
 09.11.2012 10:28
Ano a....líbí se mi...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.