 27.09.2012 7 2257(15) 0 |
Nejsem sprosťák, milé dámy,
soulož patří k životu.
Píšu o ní beze vší hany,
opěvuji nahotu.
Ženské tělo, to je krása,
co si máme povídat.
Mužské srdce vždycky jásá,
když se může podívat.
Ňadra žhavě zulíbáme,
potom také pupíček.
Ve své práci vytrváme,
končí jí až kotníček.
Klín je oltář, místo slasti,
tak ho dlouho hýčkáme.
Nebude pak odpor klásti,
velkou rozkoš získáme.
soulož patří k životu.
Píšu o ní beze vší hany,
opěvuji nahotu.
Ženské tělo, to je krása,
co si máme povídat.
Mužské srdce vždycky jásá,
když se může podívat.
Ňadra žhavě zulíbáme,
potom také pupíček.
Ve své práci vytrváme,
končí jí až kotníček.
Klín je oltář, místo slasti,
tak ho dlouho hýčkáme.
Nebude pak odpor klásti,
velkou rozkoš získáme.
27.09.2012 - 19:12Kéž by na tebe bůh všemohoucí seslal erekční nemohoucnost, poruchu bdění a trojky prsa! Propagace hříchu smrtelného, tedy smilnosti, je tak smělá, až není možné ji nechat jen tak bez odezvy! U otce, syna i ducha svatého, střez se erotiky nečisté! U boha nejvyššího, žij v pokoře a skromnosti, jako misionář! Tvůj život bude odměněn konečným vykoupením. Akce platí pouze pro letošní rok v prodejnách v české republice. Do vyprodání zásob
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Milování : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Na frontě
Předchozí dílo autora : Abbadon
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
