Jezdci v bouři

Divocí jezdci
brázdí krajinu
koňské nozdry vypouštějí páru
skrz mlhu
skrz déšť
klušou podkovy
vítr burácí ?
ne, to jen jejich hřívy
divoce vlají
stejně jako černé kápě jejich majitelů

jsme schovaní
pod okapem

jezdci s bouří mizí v dáli

políbil jsem Tě
a ty si se proměnila v prach

sám jsem se navracel
nebe jako inkoust
černota na mých rukách

asi se vrátí

první perla po mé tváři kane
v srdci jeden velký plamen
měla si být má princezna, já tvým Lancelotem

na koni
s bandou vyvrhelů

JÁ ztracený JEZDEC

v dešti jedu krajinou
srdce nebije, nebolí
navždy sám
a tvůj popel kdesi po okolí
leží v trávě
a usedává na římsách