Konec

Na zemi ležím, na zemi z oblázků
a tělo mé bez hnutí si klade otázku.
Otázku která mi odpoví,
proč v hrudi mám dárek kovový.
Najednou hledím po bílých oblazcích,
má krev jak víno rudá stéká v provazcích.

Je zvláštní jak s námi život naloží,
než naše těla do černých schránek uloží.
Tak žel Bohu opouštím s chutí tento svět,
kéž mě smrti už nevyvrhneš zpět.
Chci s tebou zůstat v pevném sevření
a prosím tě nech si můj život,
jež byl už zprvu zcela bezcenný.

Skon můj lásko ber jako otázku,
proč srdce mé zemřelo na loži z oblázků.