Dlouhá cesta

Sama se loudám v kruhu obilí,
ruce spínám stále víš,
někam k nebi, kam nikdo nevidí,
kam ani ty nevidíš.

Kolena schovávám do země chladné,
hlouběji hrabu se do hlíny,
co už bylo, to je nenávratné,
není stejné jako před chvílí.

Naslouchám tiše tikotu srdce,
bije dnes jak požární zvon,
možná proto, že cítím se trpce,
možná, že proto, že přijde můj skon.


Paže mám dokořán, objímám boha,
zlehka mě hladí po moji šíji,
přemýšlím kam ještě nedošla má noha,
a doufám, že ještě leccos prožiji.


Bohužel, už není pro mě místa,
tak útrpně úzko mi je na duši,
už nemám místo kam bych se vešla,
už nikde žádné přístřeší.


Vítr zvolna na mou hřívu vlaje,
pozvolna, lehce si se mnou hraje,
a já si hraju s ním,
jen čekám až přijde stín.


Jsem volná, živá nebo už mrtvá?
Marně se trápím mezi životem a smrtí,
cosi mi bere a cosi mi dává,
něco mě zrazuje a něco napovídá.

Jdi za ním, jdi za bohem,
jdi rychle i jdi pomalu,
seber k tomu odvahu,
zakřič na svou cestu sbohem
a své tělo nech za hrobem.