Sklíčko

Sklíčko se na podlaze třpytí
jako kapka rosy v pavoučí síti.
Třpytí se jako hvězda na nebi,
jako ty, když rozdáváš úsměvy.

Leží tu snad už od pradávna,
dívám se skrz něj do neznáma.
A svět je v něm docela jiný,
nejsou v něm žádné šedé stíny.

Nejsou v něm žádné pochyby,
ani ty tvoje planý sliby.
Svět je v něm krásně růžový,
červený, žlutý, duhový...