15.09.2012
7
1032 (12)
0
Do růžového rána
chtěl bych s tebou jít
a slaďoučký nektar
s rosou z květů pít.

Zase chtěl bych s tebou
nad oblaky létat
a větrem se nechat,
unášet snivou oblohou.

Do růžového rána
chtěl bych s tebou jít,
o lásce jen nesnít,
naplno ji žít.

Dnes hladím tvé skráně,
tvůj stříbrný vlas.
Za ruce tě držím,
rychle plynul čas.

Do růžového rána
chtěl bych zase jít
a slaďoučký nektar,
znovu s tebou pít.
 17.09.2012 09:20
ale od první sloky se mi v hlavě vybavuje písnička:
pro tvoji lásku chtěl bych se džbánem jít....jak chladnou vodu tvoji lásku pít...atd....:-)
 17.09.2012 09:16
tady mohu souhlasit a Yanou....tyhle verše mají sílu...:-)
 16.09.2012 23:29
Yana: taron: Devils_PIMP: alexis:
drahouškové, díky za milé komentáře
 16.09.2012 12:42
Krásná..v srdci mi to zažbluňkalo :)
 16.09.2012 00:51
 Devils_PIMP
Paradní - bez namitek!
 15.09.2012 21:29
Až mě z ní trochu Žblabuňko zamrazilo, všem nám to letí. Předposlední sloka je úchvatná. Pro to, co si vyjádřil chci zestárnout po boku svého muže. A vypít pohár až do dna a vážit si každého okamžiku. Musela jsem ji přečíst znovu a věř nebo ne pomalu mám v očích slzy. Tak na mě tahle básnička působí. Opravdu nádhera. Uvědomuju si že vážit si společného života musím teď a tady, jednou by mohlo být pozdě a to já nechci. Díky, moc pěkné.
 15.09.2012 12:34
Jéjej ta je taková podzimní ......o lásce. o růžové a o podzimu života....krása....:)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.