Dizlektykúf deňýčeg - 1. Jag sém sa vízkitnúl

Tma. Boha jeho, huš devjet mjesýcú mje nigdo nerožnúl. Asy majú erbérácy dovolenú, lebo je to šlendrýján jag svyňa. Ale fčýl cýtim, že sa cosyg děje….. Ve svojém bazénečku mje bílo celú dobu fájyn, toš nevym, proč mje ho fčýlkáj gdosyk vipúščá…. Huš sebú pléskám po dně jag tupá ribjénka přy vílovje. Otkálsyk z vénku čuju:“Tato, praskla mje voděénka!“ Poten rachot jag svyňa a hrkot téj plečki, keréj našy řýkajú áuto. Kde jedéme?…. Asy na vílet jako mynúle. To mamjénka ale za chvýlu řváli, že jéj je na blúti a mosýme spátki. Fčýl teda nevým… Huš bi mjéla blut….. A nic… „Toš pani otvézéme váz na sáleg…“ řýká z vénku jakísyg cuzý hlas. Na sáleg, na sáleg….. Boha…..šak se mnú yšly na fašáng? Toš sú blbí?….Na mynuléj zábavje mje bílo tag blbo, že sém kopál do stěén bazénka jag tupá kobíla… To potem rýchlo frčály dom….. Jag začne sebú mrskať, toš jéj hukážu jakí su Maradóna.
Nic…. Mama asyk ležý na zádoch, bo to je jediná polóha, gdi mje neklačý na lebeňu tim svím sádlém. Asy sú na dákéj ležacý zabavje…. Toš to bude zasa otráva… „Klačte páni!“ řve gdosyk z vénku. Toš co blbne? Cosyg mja súne do téj úskéj temnéj chodbi, gde sém nigdi nebíl…. Mno…. Vlasně bíl….Na cestě sém, ale to sém ešče bíl z bráškáma a šecý zme mjély ocázki a bíly zme malučkí jag amébi. Boha, mamjénko neklač…..Šag mja klačý fúrt vén… Žebi reglamáce?…. Su zmeteg a scejú mja vimjénit?… Na koncy chodbjénki vydim svjetlo…. Táhne s tama jag svyňa. „Huš vydim lebeňu“ pravý gdosyg z vénku. Mosým sa zapřýt, nech mja nevitáhnú vén. Klúže to…..mje to tunág asyk naoléjóvály, mrchi. Šag oni vjeďá, jag sa zbavyt zmetkúch… Chjo….. Asy budu moset vén…. Blyk – svjetlo jag svyňa…..zhasnitéééééééééééé!!!!… „Júúj, máte zdravého ogárka mamjénko!“ a pléská mja po řyti pakož. „Zhasnitéééééééééééééééé!!!“…. „A jag sa ščúřý a řve jag rusácy f šedesátém osmém.“. Co mu hrabe, gzychtovi nesimpatyckému v býlích hadroch? Máte tu kosu, scu spátki woe…. Kurňa, ten debýl mje sce ustřyhnút tu hadicu, kerú sém devjet mjesýcú žrál…. Asy mja jako zmetka scejú vihladovjet… Toš sú blbí? Nescuuuuuuuuuuu….AU….. Hňupe jakýsik! Mám hlat jag svyňa. „Fčýl mja jakásyg býlá vrana strká pot vódu. Žýýýýýýš….pot studenúúúúúú…..Krava! „Toš tadik máte teho vašeho sinka mamjénko a strkajú mje jakésyg babje. Toš mamko, zevnitř sy bíla hesčý….. a tepléjšy…. Áááááááááá gáblyg….. Tý woe, ono sa dá žrat áji čuňú… Toš tadik sa mje bude lúbyt…… Řádim jag sacý komándo…. To máž za tén vihazof z bazénka, mamo.
Toš néjsu žádní blbéc, tag taktok sém sa narodíl mojým mamjénce áji taťýnkovy. Pravdú je, že diš mja majénka vyděéli, sa pokřyžováli (áji jako átejyska) a žádáli moje spláchnúti do retycha. Eščeže dochtór mjél trocha rozúma a řékl, že postačý třy dobro mýřené ranéčki do lebeně. Toš tag sa rodíja nescené děti f čechách. Su tedik vlasno običájny zapráskaní čehúň.


Trošénka poézyje

Nat dědinú slunéčko zaz pařý jako svyňa,
Neskáj bude k objedu blato lebo hlyna.
Aš sa šecý nažerém, náčení sa skludí,
Jako ždicki do septyka, jag u slušných ludí.